…tak to snad nemyslí vážně? Co tam ty léta děla tenhle mladý hoch, když si nevšimnul za ty léta, jak sedí v lavici europoslance, že podmínky se nejen že nesrovnali, ale ještě se rozdíly prohloubily….

Podpory na plochu máme poloviční a jsme výrazně pod průměrem EU. Například Belgie dostává 400 eur na hektar zemědělské půdy, Holandsko 396 eur na hektar, oproti tomu je u nás cca 219 eur na hektar, v závislosti od kurzu koruny vůči euru. Národní dotace vyplácené v současné době jsou na úrovni 20 až 25 procent, což je 4 až 5krát méně. Takto zmanipulovaný vstup do EU se nazývá Společná zemědělská politika a jednotný trh.

Jde v podstatě o nastavení kolonizačních vztahů ve společenství Evropské unie, které likvidují nás a další nově přistoupivší země v roce 2004 a později. Nejen, že jde o nekalou soutěž a záměrnou likvidaci našeho zemědělství a potravinářství, ale v běžných obchodních vztazích se tomu říká využívání dumpingových cen k likvidaci sousedních států, a to se ve světě řeší nastavením cel. V EU se tomu říká „společná zemědělská politika a jednotný trh“.

Dalším bodem, který se řeší, je program rozvoje venkova (tzv. PRV, 2. pilíř). V předchozích letech došlo k různě vyjednaným podmínkám v jednotlivých zemích, každý stát může přispívat do tohoto programu z národních rozpočtů různě, např. od 15 procent do 100 procent (říkáme tomu kofinancování). Pro příklad v současné době je kofinancování u Slovenska 25 procent, v České republice 35 procent, v Německu a Nizozemsku 59 procent, v Rakousku 100 procent. Vůbec se nepočítá, že by se mělo něco měnit, je to v pořádku?

A v neposlední řadě se bavíme o národních dotacích. Staré země EU 14 mají v současné době čtyřikrát až pětkrát vyšší národní dotace než země přistoupivší v roce 2004 a později. Náklady ve většině starých i nových zemích jsou přibližně stejné, u nás je vyšší produktivita práce a nižší mzdy, nižší profity v jednotlivých stupních vertikály, takže jsou o něco nižší. Dovážené potraviny jsou však vlivem nesrovnatelných národních dotací dováženy levněji, a to hlavně při přebytcích (vyšší nabídce), ale na našem trhu způsobí likvidaci řady komodit. Příkladem je řada druhů zeleniny či ovoce, které se u nás prodávají v době, kdy české zásoby jsou vyprodány, ceny vystřelí až na 50 či 70 korun za kilogram. Od září, kdy byla již česká jablka na trhu, se jejich cena snížila na 29 až 40 korun za kilogram. Co způsobuje česká potravina, snížení cen, nebo zvýšení cen? Měli bychom se nad tímto všichni zamyslet!!! V nákladech jsme u nás konkurenceschopní bez problému, ale síle národních rozpočtů starých zemí EU čelit nedokážeme. A co teprve uhlíková stopa, to nikomu nevadí? Hodně se o ní mluví, ale minimálně 100 000 kamionů ročně jen se základními potravinami k nám přijede a komu to vadí?

Každý hospodář od dob Marie Terezie přemýšlel stejně jako sedlák ve starých zemích EU. Tržba za živočišné komodity musí představovat 2/3 příjmu hospodáře a 1/3 příjmu má být z rostlinné výroby. Jaký je skutečný stav u nás? Opačný. K čemu dochází? Dochází k tomu, že většina těch, pro které je produkční zemědělství sprosté slovo, trvale tlačí a natahuje ruku pro další dotace a další podpory, protože minimalizuje své příjmy z produkce. Toto narušení struktury živočišné výroby nám přineslo následující nesmyslné utlumení živočišných výrob. Tato degradace živočišné výroby, toto masivní snížení stavů, kde dojnic máme jen 29 procent oproti roku 1989, prasnic 28 procent, nosnic 33,5 procent, nás přesunulo mezi závislé státy na potravinách, zejména ze starých zemí EU, tím nejsme jen nesoběstační, ale vytvořili jsme obrovské nebezpečí v případě živelných pohrom, nepokojů, či přírodních katastrof (výbuch sopky v Irsku, ničivé tsunami apod.).

To, že jdeme špatnou cestou, je jednoznačné v tom, že sousedi jako Spolková republika Německo vyrábí 2,3krát více mléka na 100 hektarů zemědělské půdy, 5,3krát více vepřového masa na 100 hektarů zemědělské půdy, 3,4krát více hovězího masa na 100 hektarů zemědělské půdy a Holandsko, které je často semenem nesmyslných úvah o ekologii a vegetariánství, vyrábí 9,8krát více mléka na 100 hektarů zemědělské půdy, 11,1krát více vepřového masa na 100 hektarů zemědělské půdy a 9,9krát více hovězího masa na 100 hektarů zemědělské půdy.

Hospodářská politika našich vlád za posledních třicet jedna let dospěla k takovým výsledkům, že hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách byla v roce 1936 vyšší než v roce 2019. V té době, tedy v roce 1936, byla tažná síla v zemědělství řešená koňmi a kravami, v podstatě neexistoval vyspělejší technický prostředek. Na řade míst v České republice nebyla ještě zavedená elektrická energie.

A výsledek? V současné době je záporné saldo agrárního sektoru 47,2 miliard korun při nezapočítaní kladné bilance tabákového průmyslu ve výši 8 miliard korun. Ve skutečnosti je záporné saldo agrárního sektoru 55,2 miliard, ještě v roce 1994 bylo saldo kladné, a to ve výši téměř jedné miliardy.

Měli bychom se všichni zamyslet nad současným stavem a konečně při unijních jednáních otevřít otázky přístupové smlouvy „Společné zemědělské politiky“ a „jednotného trhu“. Za třicet let jsme v situaci velmi složité a neměli bychom dál pokračovat v uvolňování trhu s potravinami zemím s nesrovnatelným kapitálem a měli bychom dbát na to, abychom zajišťovali vyváženou zemědělskou výrobu, kde její úroveň neohrozí bezpečnost naší země. K tomu může být prvním krůčkem rozumné procento českých potravin v naší maloobchodní síti. Vždyť všichni víme, že o tom, jestli naše obyvatelstvo bude v rozumné míře kupovat české potraviny, rozhoduje jedině prodejce, pokud české potraviny nebude nakupovat v dostatečné míře od českých producentů, zlikvidujeme zemědělství totálně.

Toto nemůže nikdo, kdo má zdravý rozum chtít. Dnes to vidíme u vakcín, jsme závislí od dovozu. Zahraniční společnosti určují i přes uzavřené smlouvy objemy dodávek. Kdybychom měli vlastní výrobu vakcín, situace by byla jiná. A jak je to s potravinami? Pro výrobu domácích potravin tady máme vynikající přírodní podmínky. Tak je konečně začněme využívat pro produkci potravin pro obyvatele naší krásné vlasti. Nemyslíte?