Jak se naše radost ze vstupu do EU přetavila v mnohá zklamání
Aneb, jak pomoc EU stvořila českou závislost na kapitálu staré EU 15 zvláště v potravinách. Sliby – chyby. Stará EU 15 významnou silou svých národních rozpočtů a nejednotnou dotační politikou pro státy přistoupivší v roce 2004….
….. a později utlumila v těchto zemích zemědělství a potravinářský průmysl. V nových zemích byla nastavená nevhodná podpora na zemědělskou plochu bez podmínky chovu hospodářských zvířat. To přineslo obrovskou redukci stavů hospodářských zvířat:
Druh zvířat v ks/Rok 1989 2018 2018/1989
Dojnice 1 247 000 360 000 28,8 %
Prasnice 312 890 90 000 28,9 %
Tím země staré EU 15 ovládly trh s potravinami za přispění vlastních maloobchodních prodejen.
V současné době dále pokračují k úplnému ovládnutí českého trhu a to Společnou zemědělskou politikou, kde staré země EU maximálně tlačí na omezování plateb pro velké podniky a proklamují jen podporu na malých farmách. Je ale nutné vědět, že podniky, které by přišly o podpory a dotace, vyrábí u nás cca 90 % veškeré zemědělské produkce, která je určená pro zpracování v potravinářských podnicích nebo je nabízená přímo spotřebitelům. Pokud dotace a podpory představují přibližně 30 až 35 %, je nesmysl, aby je kompenzovala vyšší produktivita práce a koncentrace výroby. Ve skutečnosti kompenzuje cca 5 až 10 % podle jednotlivých komodit.
Staré země EU 15 (dnes už jen EU 14) mají podstatně více koncentrovanou potravinářskou výrobu, přes kterou velmi dobře ovládají maloobchodní prodej u nás. EU 14 stále mluví o Společné zemědělské politice a jednotném trhu, ale v nejlepších přírodních podmínkách, jako jsou v Holandsku a Belgii, jsou platby na plochy kolem 400 eur na hektar zemědělské půdy a u nás dostáváme jen 224 eur na 1 hektar zemědělské půdy. Současně jejich národní podpory a skryté dotace například přes ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo životního prostředí a různé území správní celky jsou 3 až 5 krát vyšší než u nás.
Tento postup starých zemí oproti nám (i dalším novým zemím) a výše nastavené podmínky vytváří další tlak na likvidaci naší zemědělské a potravinářské výroby.
Tím, že se neuvěřitelně snížily stavy hospodářských zvířat a tím klesla živočišná výroba, došlo k nižší produkci organické hmoty a výraznému snížení pěstování motýlokvětých rostlin (vojtěška, jetel, hrách, bob a jiné) působících na optimální stav půdy. Tato nevyváženost negativně působí na schopnost půdy zadržovat vodu (Dánská studie – pokud je půda v optimálním stavu, dokáže zadržet více vody než je ve všech řekách, jezerech a přehradách).
Tato hospodářská politika je jako vystřižená z koloniálních dob a směřuje k ovládnutí naši země. Tisíce lidí, kteří se uvolnili se živočišné výroby, jsou k dispozici jako levná pracovní síla do průmyslových montoven.
Je smutné, že jen málo našich spoluobčanů tuto skutečnost prokouklo.
Naše země, jako evropský tygr v růstu hrubého domácího produktu je však v tvorbě hrubého národního produktu o 400 mld. Kč každý rok chudší, jelikož noví vlastníci našich, pardon jejich podniků odváží legálně za naše hranice. Ano, je to v pořádku, podniky si koupili, ale naše levná pracovní síla jim to umožňuje a při hodnocení zmíněného hrubého národního produktu již patříme mezi země rozvojové.
Tento stav je nutné řešit alespoň tam, kde je to možné. Nelze pokračovat ve vytlačování našich zemědělských a potravinářských produktů z vlastního trhu tím, že u nás lehce vytvořený zisk (nízká cena pracovní síly) používají k dotování konečné ceny potravin a ovládnutí zbytku našeho trhu s potravinami. Myslíte, že se mýlím?
Zařazeno v Agrární komora ČR, Aktuality, Potravinářství, Zemědělství