jahody …..bez chuti. Ve starých zemích EU produkce roste, vyplatí se jí podporovat. U nás je však lépe podporovat produkci mulčované trávy i ve 300 metrech nad mořem.

Těžko se dnes bude řešit tato situace pouze tím, že v současné době budeme dávat podpory na novou výstavbu skleníků či fóliovníků, které jsme nesmyslně privatizovali a následně zlikvidovali.

Nejprve bude asi nutné vyhodnotit stávající podpory starých zemí EU, abychom byli v produkci zeleniny konkurenceschopní, aby obrovské investice nebyly opět zmařeny.

Pro Vaši přesnější informaci uvedu údaje o sklizni nejznámějších druhů zeleniny:

Produkce v tis. tunách, rok 2000, poslední tři roky, v % nyní k 2000

Mrkev 58 tis. tun (2000), 23 tis. tun, 39 %

Petržel 16 tis. tun (2000), 2,5 tis. tun, 16 %

Kedlubny 16 tis. tun (2000), 4 tis. tun, 25 %

Zelí 134 tis. tun (2000), 42 tis. tun, 31 %

Okurky 15 tis. tun (2000), 3 tis. tun, 20 %

Rajčata 31 tis. tun (2000), 8 tis. tun, 27 %

Česnek 7 tis. tun (2000), 0,7 tis. tun, 10 %

Je to velmi politování hodná statistika, když si neumíme doma v podmínkách vhodných pro pěstování zeleniny vypěstovat ani ty nezákladnější druhy, kde spotřeba roste.

Proč tomu tak asi je?

Zemědělská politika EU včetně podpor, je řízená k likvidaci českého zemědělství a k ovládnutí našeho trhu se zeleninou a dalšími produkty.

Co nám tento stav říká?

Spotřeba zeleniny je u nás až ze 70 % řešena zeleninou dováženou, protože spotřeba zeleniny za poslední roky dynamicky roste a produkce se mění velmi málo.

Konzumujeme dováženou zeleninu a nevíme na jakých půdách je pěstována, čím je chemicky ošetřována, jaká hnojiva byla použita, zda není pěstována v oblastech například kontaminovaných ze spaloven a podobně. Tato dovážená vzhledově bezkonkurečně zelenina se prodává nejen v maloobchodním prodeji velkých marketů, ale i na tržištích, v hotelích, stravovacích službách atd.

Nebylo by vodné podpořit domácí výrobu, jak to dělají všechny staré země EU, tzn. pěstovat si zeleninu v domácím prostředí pod kontrolou naší armády inspektorů a přitom zaměstnávat lidi hlavně na venkově.

Obdobnou statistiku je možné vidět u pěstování ovoce, kde jsme měli obrovskou tradici a byli jsem vývozci několika druhů ovoce. Současná situace je stejně žalostná jako u zeleniny.

Sklizeň jednotlivých druhů ovoce běžných odrůd je uvedena v následující tabulce:

Produkce v tis. tunách, rok 2000, poslední tři roky, v % nyní k 2000

Jablka 339 tis. tun (2000), 128 tis. tun, 37,7 %

Hrušky 25 tis. tun (2000), 4 tis. tun, 14,8 %

Meruňky 7 tis. tun (2000), 2 tis. tun, 31 %

Švestky 14 tis. tun (2000), 5 tis. tun, 33 %

Třešně 14 tis. tun (2000), 2,4 tis. tun, 17,5 %

Rybíz 18 tis. tun (2000), 1,8 tis. tun, 10 %

Angrešt 7 tis. tun (2000), 0,04 tis. tun, 0,6 %

Na tuto uvedenou devastaci stačilo patnáct let, kdybychom měli veřejně dostupná statistická data za roky 1990 byl by pohled na procento současné produkce ještě smutnější. Je ale řada sadů a jen těch extenzivních ekologických, které jsou masivně podporovány, a to 408 až 777 eur na hektar, to je cca 11 220 Kč na hektar až 21 367 Kč na hektar; kde jsou objemy sklizně? Buď nejsou uvedeny ve statistikách, neplatí se z nich daně nebo sklizeň není a tím jsou dotace vypláceny zbytečně. U sadů je třeba masivně podpořit jejich založení, investice do ochrany před krupobitím, zavlažování a v neposlední řadě na výstavbu a technologie temperovaných skladů.

Co naše potraviny chudých, brambory?

Brambora je plodina, která zúrodňuje půdu, je to vynikající předplodina pro téměř všechny plodiny, vyčistí pozemky bez použití chemických prostředků. Je to však náročná plodina na pracovní sílu, je nutné na její vypěstování vynaložit vysoké náklady na hektar a pokud je u pěstitele sucho a světová nabídka převyšuje poptávku, je těžko rentabilní, ale platí to i naopak.

Brambory jsme pěstovali v roce 1989 na 115 446 ha orné půdy a v posledních třech letech se pěstují včetně cca 6 000 ha brambor na škrob, na výměře 23 až 24 000 hektarů půdy, to je 20,7 % z původně osázené plochy. I když spotřeba brambor neroste, přesto se dováží více než polovina konzumních brambor a výrobků z brambor se dováží více než 70 %.

Je nutné potraviny jako jsou brambory dovážet? Nebylo by vhodnější podpořit domácí výrobu a s tím spojenou hlavně výstavbu temperovaných skladů? Pak by většinu dovážených produktů z brambor, kterých je obrovské množství, bylo možné vyrábět doma z našich brambor a zaměstnávat naše lidi, mít pod kontrolou hnojení průmyslovými hnojivy a ochranu chemickými prostředky? (Použití chemických prostředků máme jednu z nejnižších v Evropě, 1,85 kg účinné látky na hektar oproti například Belgii 7,8 kg, Holandsku 6,2 kg, SRN 3,4 kg účinné látky na hektar).

Autor: Zdenek Jandejsek

Zdroj: https://jandejsek.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=748261